Follow Us @lenkakaspa

neděle 24. září 2017

Po odmlce zpátky s It

září 24, 2017 12 x komentováno
Zdravím po zhruba týden trvající odmlce od psaní článků! Odmlku jsem neplánovala, ale bohužel se situace takto vyvinula. Byla jsem hodně zaneprázdněná a řešila spoustu věcí ohledně vysoké školy. Na články jsem tudíž neměla čas a pokud byl čas, chyběla energie. Teď už ale budou zase články vycházet v kratších časových rozestupech. Dnes tu mám dojmy z očekávaného hororu It (To).

zdroj: awardsdaily.com
Naposledy mě hodně oslovila Annabelle 2 a když jsem viděla trailer na staronový horor To, věděla jsem, že ho musím vidět také. O starší verzi z roku 1990 jsem se dozvěděla až později a ze zvědavosti si pustila pár útržků pro porovnání. Samozřejmě dnešní doba je vyspělejší než před 27 lety, ale letošní verze stoprocentně vyhrává na plné čáře. Nevím jak vy, ale já nikdy neměla dobrý pocit z klaunů. Mají za úkol člověka rozesmát a na mě naopak vždy působili děsivě jako Pennywise z hororu To.

Od začátku jsem čekala velkou pecku. Trailer mě navnadil a po premiéře se o filmu hodně mluvilo jako o hodně povedeném hororu. Na film jsme šli zhruba tři týdny po premiéře v ČR a i tak bylo kino skoro plné. A výsledek? Podle očekávání! Horor ve výsledku nebyl příliš děsivý jako Annabelle 2, ale skvěle zaujal hlavně příběhem. Pokud jste nečetli knižní předlohu, tak jste dvě a půl hodiny napnutí, jak to celé dopadne a odkud se děsivý klaun vlastně vzal. O tom jsem přemítala většinu filmu, protože se na scéně zjevil zničehonic a šel prakticky po všech dětech.

Film působí místy spíše jako komedie, hlavní představitelé sypou jednu vtipnou hlášku za druhou a tancující klaun mě také pobavil, i když to asi vtipné být nemělo. 😄 Pravdou ale je, že se moc nevyděsíte, buď je tam všechno a nebo nic. Klaun v určité scéně všechny zběsile pronásleduje naplno a pak se zase dlouho nic neděje, tudíž nemáte čas se pořádně vyděsit. Kromě toho zaujme i prostředí osmdesátých let, kde děti nesedí jen u počítačů a baví se hlavně venku. Ne že by dnes takové děti nebyly, ale přeci jen... tenkrát to bylo asi o něčem jiném.

Co je ve filmu fakt hnusné - tlama klauna. To ani nemůžete nazvat ústy. Z toho jediného jsem měla celkem mrazivé pocity a to hlavně při úvodní scéně, kterou celý příběh začíná. Film mě ale jinak hodně bavil a upoutal. Za nejděsivější ho určitě označit nelze, ale už teď se těším na druhý díl, který pravděpodobně v budoucnu vyjde.


Viděli jste tento horor?

pátek 15. září 2017

Kdyby květiny vyprávěly

září 15, 2017 38 x komentováno
Květiny má ráda skoro každá žena, zobrazují naši jemnost, křehkost a lásku. Alespoň tak je vnímám já. Nedávno jsem si tak prohlížela své různě pořízené fotografie a našla tam všechny možné květiny, které jsem kdy dostala. A pak jsem si uvědomila, že ke každé se váže nějaký příběh - většinou pro mě velmi důležitý. Chci se s vámi o ty mé životní květiny podělit a povědět jejich příběhy.

zdroj: pinimg.com

Už odmala jsem měla ráda květiny, tolik pestrých barev a vůní - dokonalost přírody. Postupem času si moje srdce získaly především růže jak otřepané klišé  právě proto, že symbolizovaly lásku a byly tak dokonale rudé. Znáte to, všechny ty pohádky a romantické filmy, kdy dívka dostane růži od svého drahého. Tolik jsem se těšila, až jednou takovou růži z lásky dostanu já. V osmé třídě mě jednou spolužák zesměšnil otázkou, zdalipak jsem někdy od kluka dostala kytku. Svůj slovní průjem dokončil slovy: "Ty asi těžko." Ano, opět sem tahám své staré křivdy ze základky, kdy se všichni posmívali mému vzhledu. Bohužel to ale k tomuto příběhu patří, protože tuhle větu si pamatuji dodnes.

Tehdy jsem přemýšlela, že asi opravdu žádnou květinu nikdy nedostanu. Jo, jednou jsem dostala pokojovou do květináče od někoho z rodiny a kaktus od kamarádky. Obě rostliny v mé péči dlouho nevydržely a o těch jsem nesnila. Chtěla jsem takovou tu, kterou si dáte na nějaký čas do vázy a můžete se kochat. Ta první přišla v 16 letech, nebyla od kluka, ale i tak mi udělala velkou radost. 💗

A když už jsme u těch květin, ještě než se dostanu k jednotlivým příběhům...

JAK VZNIKLA MOJE PŘEZDÍVKA?

Zítra tomu budou tři měsíce, kdy jsem založila svůj blog a začala na něm vystupovat jako Lady Lenna. Jak jsem ale k tomuto jménu přišla? Pokud jste četli sekci "O mně", tak víte, že jsem se s přezdívkou nemohla dlouho rozhodnout a docela často ji měnila. Nechtěla jsem psát vyloženě pod svým jménem, protože mi to připadalo takové obyčejné a určitě nejsem jediná blogující Lenka v Česku či na Slovensku. Zvolila jsem proto anglickou verzi jména - Lenna. A proč Lady? Ne, není to proto, že bych si myslela, jaká jsem dáma.

Dáma, která se nebojí použít sprostá slova? Dáma, která doma chodí klidně ve vytahaných teplácích a je ráda, že se dovede nějak obstojně nalíčit? Ale no tak. Samozřejmě, že tohle není ten důvod. Je to nadsázka, legrace. Reálně se skutečně nepovažuji za nějakou lejdy, označila jsem se za ni proto, že si slovo lady zkrátka spojuji s růžemi. Nevím proč, ale když slyším slovo lady, představím si dámu s květinami a rudou rtěnkou. Takže ano, z této květinové asociace to vše vzniklo a proto mám růži i jako favikonu. 🌹


A teď už tedy k těm květinám! 🌺


První růži jsem dostala k šestnáctým narozeninám od dědy mé kamarádky. Ano, nebyla to růže od kluka, který by mě měl rád, ale i tak mě to potěšilo. Někdo mě vnímal jako ženu a to byl hezký pocit. Povšimněte si půllitru místo vázy, vytoužená květina a takové zacházení. 😄


Druhou květinu jsem dostala až o rok později v tanečních, tu na druhé hodině dostaly všechny dívky. Dostala jsem ji od svého tanečníka jako každá jiná dívka v sále, ale onen tanečník je nyní skoro už dva roky mým přítelem. Proto pro mě tolik znamenala a bylo mi hodně líto, když jsem ji musela vyhodit.


První pugét jsem dostala minulý rok k svátku, v té době už od přítele. Tehdy jsem svůj Instagram spamovala hlavně květinami a užívala si ten pocit - být milovaná.


Osmnácté narozeniny! Tenkrát jsem vytvořila koláž s dárky a úžasným dortem (na tom byly marcipánové figurky mě a přítele jako páru v tanečních - mám je tu vystavené) a samozřejmě jsem já hloupá samostatné fotky vymazala a zbyla mi jen ta koláž. Tak jsem tuhle hezkou kytici musela vyříznout z té koláže a proto kvalita vypadá, tak jak vypadá. 


Žluté květiny k prvnímu máji. Ten den jsme jeli na Petřín a já měla virózu společně se zánětem spojivek. Výšlap jsem si tedy moc neužila a navíc tato fotografie získala na Instagramu jen dvě srdíčka, což mi loni bylo celkem líto. 😅 Aneb dnes už vím, že život není jen o srdíčkách na Instáči.


Tahle byla skvělá! K prvnímu výročí jsem dostala květinu podobnou té z tanečních, mně se v ten moment vybavilo naše seznámení a nezapomenutelné hodiny tance. A vidíte správně, jsou na poličce ty figurky z dortu. 👫


K letošnímu Valentýnu - jedna z nejhezčích květin. Valentýn jsme oslavili dortíkem v zámecké restauraci a doteď si vybavuji, jak jsem se cestou domů bála, abych růži někde nezničila.


Další růžička k svátku - na tu jsem hodně pyšná, povedlo se mi ji celkem dobře zachytit a upravit přes VSCO. Připomíná celkem moji ikonku, nepřijde vám? Jen to pozadí se sýrem a rohlíkem to trochu kazí. 


Letošní narozeniny - opět bílá růžička. Ačkoliv bílé růže nejsou nijak pestré a na pohled možná ani zajímavé, pro mě mají symboliku začátku tanečních a téměř i mého "květinového života".


Maturitní ples a následně maturita - zatím poslední květiny, které jsem za tento rok dostala a znamenaly pro mě skutečně moc. Na maturitním plese jsem se cítila jako princezna, pro maturanty je to opravdu skvělý večer. Všechna pozornost se upírá na vás, fotíte se, jste krásně oblečení... No a maturita? Není lepšího pocitu, než stát před komisí a slyšet, že to máte! Pak nadšeně voláte a píšete všem blízkým, všichni vám gratulují a opět se vám dostává spoustu příjemné pozornosti.

Tolik k mým dosavadním květinám, celkem mě mrzí, že nevydrží věčně. Mám alespoň jejich fotografie a při každé si vybavím jiný příběh. Samy o sobě už jen svým vzhledem vypráví příběhy. Vzpomenete si, kdy jste je dostali a co pro vás znamenaly. Tak to máte v podstatě se vším, ale já si dnes vybrala květiny, protože je mám moc ráda. Nepotřebuji tuny drahých dárků k výročí, narozeninám a podobným událostem. Jedna milá květina vždy potěší. 💋

zdroj obrázků: Lady Lenna

A co vy a váš vztah ke květinám?

středa 13. září 2017

Piplání s doménou

září 13, 2017 31 x komentováno
Taky se vám stává, že si najednou uvědomíte potřebu změny? Něco se vám nelíbí a vy nutně potřebujete změnu. A přesně to se stalo mně včera večer. Není tomu ani měsíc, kdy jsem s radostí přesouvala blog nejen na novou doménu, ale i na nový blogovací systém. A ten se stal kámenem úrazu. WordPress mi přestal velmi rychle vyhovovat (webová verze, redakční systém jsem neměla), osobní plán byl velmi omezený a já se nemohla dostat do HTML kódů, tudíž = nešlo změnit různé anglické výrazy v šabloně, nemohla jsem navolit šablonu pro komentáře a řada z nich končila ve spamech, někomu nešly přidat vůbec.

zdroj: wallpaperup.com

Díky tomu všemu komentářů výrazně ubylo a stejně tak návštěvnosti. Odběratelé přes e-mail se neosvědčili, lidé většinou nechtějí mít zaspamovanou e-mailovou schránku a odběr mi téměř nikdo nepřehlásil. Zastesklo se mi po GFC widgetu od Googlu, možnosti piplat se s HTML kódy bez toho aniž byste měli redakční systém, a jednoduchém vkládání komentářů. Proto jsem se včera z minuty na minutu rozhodla a svůj blog přesměrovala zpátky na blogger, ale s vlastní doménou. To byla další věc.

Mnou vybraná doména .blog se nedala použít ve formulářích pro komentování na blog.cz a tudíž jsem na sebe nemohla zanechat zpětný odkaz u blogerů z této domény. Proto jsem tentokrát zvolila variantu .eu, jednak je ročně za opravdu symbolickou částku a hlavně se mi líbí. Odpadá mi tedy starost se složitými pluginy, poangličtěným webem (s HTML na této nové šabloně jsem se párala 4 hodiny, aby tu vše bylo česky a s podporovanými fonty). WordPress se mi tedy úplně neosvědčil, ale s redakčním systémem je to určitě jiné a hlavně pro lidi, které baví si s tím pořádně vyhrát.

Jak jistě víte, hlavní důvod mého odchodu z bloggeru byly šablony. Chtěla jsem rozbalovací menu, hezkou interaktivní šablonu a těch blogger moc nenabízel a pokud ano, špatně se nastavovala. Včera jsem ale našla tuto, jednu z nejnovějších a funguje perfektně. Jen doufám, že ji za chvíli nebude mít půlka českých a slovenských blogerů. 😅

Jinak je jedno, jestli vyhledáte ladylenna.blogspot.cz a nebo ladylenna.eu, obojí vás automaticky přesměruje na adresu s vlastní doménou, což vnímám jako velkou výhodu. 


Aneb prosím, ať už je tu Lady Lenna konečně spokojená! 💣